(Jak Měsíc dal lidstvu nápoj síly, klidu a paměti)

I. Nebeští chodci

Dávno, než řeky vytesávaly zemi a než se oheň naučil mluvit, nebyla obloha tak daleko od země. Duchové nebes se často v přestrojení potulovali lesy – ne aby vládli, ale aby se učili.

Dva z těchto duchů byli Yasí, Měsíc, a Arai, Oblak. Za soumraku se společně procházeli po zemi, zahaleni do stříbrných plášťů, laskaví a zvědaví.

Jednoho večera, když se toulali hlouběji do jižních lesů, je přepadl jaguár – jeho oči jako hořící zlato, tlapy tiché jako lítost.

Ale zrovna když se vrhlo, vpřed vystoupil člověk.

Starý lovec.

Bez váhání zvedl luk, ne aby zabil, ale aby polekal – a postavil se mezi bestii a cizince.

Jaguár uprchl. Duchové byli v bezpečí.

Lovec se uklonil a nic neřekl. Nevěděl, kdo jsou, jen to, že jsou to poutníci v nebezpečí.

Pozval je k sobě domů.

II. Dar a žádost

Chatrč byla skromná. Oheň byl malý. Ale teplo bylo obrovské. Lovecova dcera Anahi uvařila jednoduchý nálev z listů, které usušila na slunci, a podávala ho hostům v duté tykvi.

Nápoj byl hořký. Ale uklidnil srdce a posílil tělo.

Yasí se napil a ztichl.

— Co je tohle? zeptala se.

— Nemá to jméno, řekla dívka. Pomáhá nám zůstat vzhůru při sledování měsíce a spát s jasnými sny, když odpočíváme.

Yasí se podíval na Araí a oba se usmáli.

Než odešli, duchové se odhalili. Z jejich hábitů se vylilo světlo. Chatrč se zaplnila hvězdami.

— Projevili jste laskavost, aniž byste věděli, kdo jsme, řekl Araí.

— Ptej se na cokoli, řekl Yasí, a bude to dáno.

Lovec řekl:
— Nepotřebujeme bohatství ani moc. Ale pokud tento les uvadne, uvadneme i my. Žijme s ním v harmonii – a kéž náš nápoj nikdy nebude zapomenut.

Duchové přikývli.

Té noci, kde se noha Měsíce dotkla Země, vyrostla nová rostlina – její listy byly zelené jako vzpomínka, její duše byla zároveň ohněm i tichem. Yerba Mate.

III. Nápoj rovnováhy

Od toho dne Guaraní sbírali jeho listy s úctou. Sušili je na slunci, trpělivě je drtili a pili je v kruzích, podávali si kalabase z ruky do ruky, vždy ve směru hodinových ručiček – ve směru srdce.

Bombila – kovová stébla – byla prý ukována ze stříbrných slz Měsíce a propouštěla skrz ni pouze esenci.

Yerba maté nebyl jen nápoj.
Byl to společník na dlouhých procházkách, rada v tichu, přítel během smutku a oslava návratu.

Ty, kdo ho pili, učilo, jak klidně sedět a jak se silně zvednout.

IV. Slib

Říká se, že Yasí stále v noci hlídá pijáky maté.
Když si někdo s vděčností usrkává, usměje se.
Když ho vaří o samotě, naslouchá.

A když nový přítel dostane svou první tykev, hvězdy se nakloní blíž.

Maté je totiž víc než jen list a voda.

Je to dech lesa.
Požehnání Měsíce.
A připomínka, že v hořkosti je teplo.
Ve sdílení, síla.
A v tichu - vzpomínka na oblohu.